 |
   |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Vänern 2010
17.7. sobota
Sraz byl v Belgické ulici mezi osmou a devátou hodinou. Ve tři čtvrtě na devět přijel minibus. Nastalo balení a skládání věcí a lodí do minibusu. Odjezd byl naplánován na desátou hodinu. Pavel si zapomněl plavky, tak vyrazil na lov. Už jsme si mysleli, že se Pavel ztratil na Míráku, ale v 9:55 se objevil se svým úlovkem a se slovy „v Kenvelu na Václaváku měli čtyři kusy a jeden z nich mi byl a dokonce za 250,- Kč“. Když jsme čekali na Pavla, někteří účastníci využili chvilky a odskočili si. Petr šel Jarmile otevřít dveře a vrátil se. Za chvíli s křikem běžel zpět, protože ji v bytě zamkl a odešel. Nakonec ještě jednou běžel opravit splachování, protože ho někdo strhl. V plné slávě jsme vyrazili přesně v deset hodin na naší expedici ve složení řidič Jindřich plus Jarmila, Jirka a Jíťa, David a Pavel, Petr a já a moje dvě berličky.
Cesta ubíhala, jen v Dubí jsme zastavili na česnečku a guláš a jeli dál. V sedm hodin večer jsme dorazili do Rostocku daleko od Prahy do přístavu. Tam si nás odmával pan „vrátný“ a zanavigoval nás, kam máme jít, abychom vyplnili formuláře na trajekt. Měli jsme spoustu času, tak jsme si sedli na břehu (na molo) a pozorovali vodu, lodě a navečeřeli se. Ve čtvrt na deset připlula naše loď a po dvou sklopených mostech se z ní vyvalila čtvrthodinová kalamita pro čtyřproudou dálnici. V půl desáté jsme nasedli do busu a čekali, až na nás přijde řada na nájezd na trajekt. Toho jsme se dočkali poměrně brzy. Zaparkovali jsme a vyrazili nahoru k restauraci a kajutám. David si dal typicky švédské masové kuličky s bramborem za jedenáct euro. Petr zalezl hned do spacáku a za chvíli usnul. My jsme počkali, alespoň do třičtvrtě na jedenáct, až se trajekt rozjede. Noc byla klidná, šofér strávil noc na kajutě s Jarmilou a my na pohodlných sedačkách v restauraci s velkými okny a dokud jsme byli v přístavu, tak i s hezkým výhledem.
 |
 |
 |
 |
18.7. neděle
Ráno v pět nás budili rozhlasem. Bohužel to byla krátká noc, jinak ale dobrý. Na snídani se k nám přidali Jindřich a Jarmila a přinesli nám dva lístky na snídani. Potom přinesli ještě jeden, takže na tři lístky se nasnídalo šest osob. V šest hodin jsme byli vyzváni k nástupu do aut a vyrazili jsme směr Götteborg. První zastávka byla na benzinové pumpě a odpočívadle s dětským hřištěm, které jsme okamžitě oblehli a protáhli naše kosti. Druhá zastávka byla na benzinové pumpě, kde nebyly žádné záchodky, ale ještě větší záhada bylo samotné tankování. Nejdříve se zandala bankovní karta do stojanu, odečetlo to nějaké peníze a za ty se dalo tankovat. Ještě jsem zapoměla dodat, že když jsme nastupovali do auta na trajektu, přišla k nám nějaká němka, zda jedeme na sever, že by se přidala. A tak teď sedí s námi v buse a za chvíli již dorazíme do Wänersborgu. Je dvanáct nula pět a dorazili jsme na místo. Svítí sluníčko, je větrno, na obzoru jezera jsou vidět plachetnice a kousek od nás kotví jachty. Vyložili jsme lodě a zásoby z busu a odeslali bus, řidiče Jindru a stopařku do Amalu a dali se do stavění lodí. V půl čtvrté je první loď kompletně postavená a ostatní skoro postavené. Zbývá jen plachtoví. Pavel chvili zkoumá postavenou loď, potom pozoruje Petra při práci na další. Nakonec se vrátí k Davidovi a jejich rozestavěné lodi a prohlašuje „Tak od Šakala jsem se nic nenaučil!“ V pět hodin přijel Jindřich po té, co zaparkoval bus v Amalu. Spustili jsme lodě na vodu, naložili zásoby. Těsně před vyplutím odnesl vítr Jindřichovi list mapy do jezera. List byl zatavený do folie a byl kupodivu těžší než voda. Jindra se díval, jak se pomalu potápí. Vítr vzal další list Jindrovi mapy a poslal ho do jezera. Volali jsme na něj, ať ho vyloví. Vzal tedy pádlo a potopil ho hned. Pro každou ze čtyř lodí byla připravena jedna kopie mapy. Teď už bylo jasné, že Jindra ji nemá kompletní. Ještě jsme měli pro každou loď připravenou buzolu. V této chvíli jsme ještě nevěděli, že díky magnetickým anomáliím bude na většině jezera k ničemu. Mapa se tak stala jedinou spolehlivou navigační pomůckou. V sedm hodin jsme vypluli podél pobřeží s jihozápadním větrem v zádech, plachty rozložené na motýla. U úpatí hory Hallesnipen jsme zastavili na čůrání. Objeli jsme horu do závětří a v jedenáct hodin večer jsme přistáli na písečné pláži. Jitka a já jsme se vykoupaly. Všichni postavili stany, rozdělali oheň, povečeřeli a šli spát.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
© 2009, ABAMI |